Doprovodné programy nakladatelství Euromedia Group... Průmyslový palác, Výstaviště Praha 7 – Holešovice Pátek 16. května 2014 12.00 – 12.50 Velký sál – Střední hala Petr Zídek: Češi v srdci temnoty...

Celý článek >>>

Do knihoven YA přilétne motýl, jmenuje se YOLI Euromedia Group rozšiřuje svou flotilu nakladatelských značek K aktivním čtenářským skupinám náleží tzv. young adults (YA), „mladí dospělí“ ve věku,...

Celý článek >>>

Jak vystrašit Stephena Kinga (15.1.2014 Mladá fronta... Román Temné kouty od Gillian Flynnové se tváří jako obyčejný satanistický horor, ve skutečnosti má však potenciál srovnatelný se sériemi Larse Keplera nebo...

Celý článek >>>

Děti píší bestsellerovou knihu (Ne)obyčejný kluk... Dětská literární soutěž pro (Ne)obyčejné děti, jíž je regionální Deník mediálním partnerem, postoupila v současné době do další úrovně. Stovky dětí...

Celý článek >>>

Tlumený hlas (28.11.2013 Tvar) Dětství a mládí autorovy matky transformované prostřednictvím ich-formy do vyprávění dětské a dospívající hrdinky. S odstupem téměř půl století to autor...

Celý článek >>>

Město stověžaté, jehož sláva hvězd se dotýká (20.2.2014 Tvar)

Přidal Knižní klub | v kategorii Ohlasy | 25-02-2014 | Spisovatel: ,

0

Loni uvedlo nakladatelství Knižní klub na trh obrazovou publikaci Pražské věže z dílny historičky a spisovatelky Jany Jůzlové a akademického malíře Aleše Jiránka. Při čtení této knihy jako by se zastavil čas, a čtenář se tak může toulat napříč staletími. Imaginární časoprostorovou cestu umocňují malebné kresby českého výtvarníka žijícího a tvořícího ve Švýcarsku. Publikaci tvoří dvě kapitoly – „Procházka tisíce a jednoho schodu“ a „Cesta nad městem“.
První z nich autoři popisují jako „magickou honbu za dračí ženou proti směru Královské cesty“. Procházka začíná v katedrále sv. Víta a pokračuje na Malostranské náměstí, kde zavítáme do chrámu sv. Mikuláše, a poté následuje zasvěcené pojednání omalostranských mosteckých věžích. Další dominantou na naší pouti je sedmačtyřicet metrů vysoká Staroměstská mostecká věž, která pochází z konce 14. století a jejímž „otcem“ je druhý architekt chrámu sv. Víta, sochař a řezbář Petr Parléř. Přes Křížovnické náměstí s jeho architektonickými památkami se pozvolna přesouváme k historické budově Klementina. Tato původně jezuitská kolej je předmětem našeho zájmu kvůli Astronomické věži, která zde byla vybudována v letech 1721-1723 a je zakončena sochou řeckého mytického Titána Atlanta, jehož bedra jsou zatěžkána symbolickou zeměkoulí. Poslední zastávkou na této romantické procházce je Staroměstské náměstí, přesněji Staroměstská radnice, která vznikla seskupením několika měšťanských stavení poté, co bylo Starému Městu pražskému roku 1338 uděleno privilegium zřídit si vlastní radnici. Zde se autoři soustředili na sedmdesátimetrovou věž radnice, kterou proslavil orloj. V závěru kapitoly je poukazováno na záhadnou bytost, jež tyto prostory obývá: „Pokud do radnice vstoupíme a v prvním patře navštívíme místnost, kde jsou apoštolové vidět, když se právě neukazují v oknech orloje, spatříme i dračí ženu…“ Kdo ví, třeba by o této tajemné osobě mohl více prozradit člověk z nejpovolanějších – současný mistr Staroměstského orloje, Petr Skála, jemuž je kniha věnována.
A v čem tkví avízovaná výjimečnost této publikace? Především ve výběru zobrazovaných pamětihodností, které přináší druhá kapitola „Cesta nad městem“. V tomto oddílu jsou zmapovány proslulé iméně známé věže, jež figurují na rytině Pohled na Prahu slavného nizozemského grafika, kreslíře a rytce Jiljího Sadelera (1570-1629), který koncem 16. století působil v Čechách jako dvorní mědirytec císaře Rudolfa II. „Cesta nad městem“, jež tzv. Sadelerův prospekt „kopíruje“, tak představuje panoramatický pohled na Prahu, který je výplodem fantazie, neboť ve skutečnosti neexistuje žádný výchozí bod, z kterého bychom mohli zachytit dominanty počínaje Strahovem a konče Vyšehradem. V rozsáhlé druhé kapitole se s autorským duem Jůzlová-Jiránek vydáváme na cestu po památkách, které se nacházejí v oblasti Strahova, Hradčan, Malé Strany, Starého a Nového Města a Vyšehradu. Dočteme se zde například o etymologii slova Petřín, zaposloucháme se do zvonkohry na Loretánském náměstí a zastavíme se v přilehlém kostele Narození Páně. Na Pražském hradě nemůžeme opomenout návštěvu románské baziliky sv. Jiří a v blízkosti Malostranského náměstí se zajdeme podívat na věhlasnou sošku Jezulátka do kostela Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského, nazývaného též U Pražského Jezulátka. Staré Město a Josefov jsou architektonickými pamětihodnostmi přímo protkány – namátkou zmíním jen několik z nich: Židovskou radnici s věží, jejíž vrchol zdobí Davidova hvězda, kostel sv. Salvátora, kostel sv. Mikuláše, který je chloubou Staroměstského náměstí, podobně jako kostel Matky Boží před Týnem. Za zmínku stojí rovněž pětašedesát metrů vysoká Prašná brána – první úsek Královské cesty. Památky Nového Města reprezentují kupříkladu kostel sv. Klimenta, Jindřišská věž a věž kostela sv. Jindřicha a sv. Kunhuty, Novoměstská radnice s masivní věží, která vévodí severní části Karlova náměstí, kostel sv. Kateřiny s tzv. Pražským minaretem – vysokou osmibokou věží – či kostel sv. Apolináře, v jehož věži visí stejnojmenný zvon vážící téměř dvě stě kilogramů. Naše virtuální „Cesta nad městem“ končí na místě opředeném legendami o kněžně Libuši -malebném Vyšehradě.
Publikace Pražské věže je zakončena stručným pojednáním o zvoničkách, věžičkách, lucernách a vodárenských věžích, které jsou z geografického hlediska opět zmapovány od západu k východu.
Nakladatelství Knižní klub vydalo netradičního průvodce, který osvětluje historii vybraných pražských dominant, nechybějí však ani zajímavé informace o jejich současném osudu. Právě toto propojení dob dávno minulých s přítomností či nedávnou minulostí považuji za přínosné. Je poučné pozorovat na historickém pozadí kulturní, společenské či politické změny. Například ve věži kostela sv. Mikuláše, jenž se tyčí na Malostranském náměstí, kdysi bděli zvoníci, kteří hlídali Prahu před požárem. Před sametovou revolucí byla tato věž baštou Státní bezpečnosti, která z tohoto strategického místa monitorovala dění v okolí nedale- kých zahraničních zastupitelstev… Proč se Prašná brána nazývá „Prašná“? Komu je připisováno autorství názvu „stověžatá Praha“? Ve kterém kostele působil skladatel Antonín Dvořák jako varhaník? Na tyto i další otázky odpoví publikace, která svým atypickým „vysokým“ formátem (14,5 [x 29,5 cm) připomíná štíhlou úzkou věž.
Spojením autorčina zkratkovitého a přitom výstižného jazyka a malířova smyslu pro realistické detailní zobrazení vznikla umělecká symbióza, jejímž výsledkem je skvělá pragensia, která dokonale vystihuje genia loci popisovaných míst. V knize je téměř každé dominantě věnována dvoustrana, přičemž jednu stranu zabírá komentář a druhou zdobí ilustrace dané pamětihodnosti. Aleš Jiránek zachytil pražské věže „shora“, takže čtenáři dopřává ojedinělý pohled na nejvyšší části, kam lidské oko jinak nedohlédne. Velice vydařené jsou rovněž veduty, které otevírají oddíly o jednotlivých částech Prahy. Komentáře Jany Jůzlové hodnotím jako čtivé a poutavé. Zvláště jsem uvítala informace o patronech, jimž byly jednotlivé kostely zasvěceny, i o řádech, které kostely spravovaly. Jedinou připomínku mám k již zmíněné Sadelerově rytině. Podle tohoto průvodce vznikla v roce 1600, jiné prameny však uvádějí, že mohla být zhotovena o šest let později. Nemohu posoudit, zda došlo v textu i na deskách knihy k překlepu, či nikoli. Nicméně historie není exaktní věda, tudíž periodizaci nelze vždy určit přesně. Vždyť i rok narození samotného Jiljího Sadelera (1570) je jen hypotetický.
Kniha Pražské věže není výhradně populárně naučnou publikací. Odborný text se zde totiž snoubí s poetickým jazykem, což je patrné například z následující ukázky, která uvádí oddíl o Strahově a Hradčanech: „Zapadající slunce zde opouští město a ještě jednou obkreslí profil kláštera. Snad aby tak ohřálo tuto románskou pevnost oživenou prameny. Sveze se po větvích Petřína, kde splývá les se sadem, aby pak ráno vklouzl do pousteven, odhalil a připomněl Pražanům věčný kalendář. Bílý oděv jara i zářivé tóny podzimu. Déšť i krupobití dělových koulí přicházely z této strany. Nejen krunýř opevnění, ale nechtěně i budova Černínského paláce jako hromosvod přijala veškeré pohromy…“
Do pomyslného indexu obou autorů této užitečné publikace zapisuji výbornou!

Marika Kimatraiová

Aleš Jiránek, Jana Jůzlová: Pražské věže. Knižní klub, Praha 2013

No related posts.

Napsat komentář

*
Opište slovo z obrázku. Pro poslech slova klikněte na obrázek.
Pro poslech slova klikněte