Doprovodné programy nakladatelství Euromedia Group... Průmyslový palác, Výstaviště Praha 7 – Holešovice Pátek 16. května 2014 12.00 – 12.50 Velký sál – Střední hala Petr Zídek: Češi v srdci temnoty...

Celý článek >>>

Do knihoven YA přilétne motýl, jmenuje se YOLI Euromedia Group rozšiřuje svou flotilu nakladatelských značek K aktivním čtenářským skupinám náleží tzv. young adults (YA), „mladí dospělí“ ve věku,...

Celý článek >>>

Jak vystrašit Stephena Kinga (15.1.2014 Mladá fronta... Román Temné kouty od Gillian Flynnové se tváří jako obyčejný satanistický horor, ve skutečnosti má však potenciál srovnatelný se sériemi Larse Keplera nebo...

Celý článek >>>

Děti píší bestsellerovou knihu (Ne)obyčejný kluk... Dětská literární soutěž pro (Ne)obyčejné děti, jíž je regionální Deník mediálním partnerem, postoupila v současné době do další úrovně. Stovky dětí...

Celý článek >>>

Tlumený hlas (28.11.2013 Tvar) Dětství a mládí autorovy matky transformované prostřednictvím ich-formy do vyprávění dětské a dospívající hrdinky. S odstupem téměř půl století to autor...

Celý článek >>>

Tlumený hlas (28.11.2013 Tvar)

Přidal Knižní klub | v kategorii Ohlasy | 07-12-2013 | Spisovatel:

0

Dětství a mládí autorovy matky transformované prostřednictvím ich-formy do vyprávění dětské a dospívající hrdinky. S odstupem téměř půl století to autor pro pozorného čtenáře naznačuje pouhými dvěma řádky, nevybočujícími z toku vyprávění. Co když je člověk z těch hrůz, které se dějí ve společnosti a ve světě, i v tom literárním, už otupělý – napadlo mě, když jsem se asi po týdnu vrátila k novele norského autora odehrávající se převážně na statku v Dánsku, kde vypravěčka a její starší bratr prožívají ve třicátých letech dětství a v době nacistické okupace dospívají. A uvědomila jsem si nebo spíš v tomhle poznatku převládl pocit, že nejen reálné dění, ale i extrémní a šílené prožitky zobrazované v současné literatuře mohou do jisté míry znecitlivět schopnost prožívání… Neměla bych začínat takhle osobně, ale až při druhém čtení jsem byla náhle stržena, okouzlena, podmaněna. – Teplý chlév o Vánocích roku 1934 – Jesper se svou sestrou se tam schovávají před mrazem, každý přitisknut k ležící krávě, dívka hřejivé krávě vypráví pohádku o cínovém vojáčkovi. Unikli tak na nějakou chvíli i citovému chladu svých rodičů. „Dorit je hodná, maličko se pohne, nepřestává ale přežvykovat a teplo z jejího těla mi proniká kabátem, cítím ho na břiše a začnu znovu dýchat. Je noc o Vánocích 1934 a ležíme s Jesperem každý v jednom stání na své krávě ve chlévě, kde všechno kolem nás dýchá, a nejspíš jsme usnuli, protože pak už si nic nepamatuju jasně.“ V té idyle je i předzvěst tragédie jejich dědečka, který pravidelně jednou za měsíc zapřahá svého koně Lucifera, aby navštívil všechny krčmy a bary ve městě, domů ho kůň přiveze pokaždé alkoholem znehybnělého, ale živého.
Zdánlivě prosté vyprávění malé dívky je návratem do dětství z pohledu stárnoucí ženy – všechno, co se mělo a mohlo stát, se už stalo. Zmínka o čase je v textu vložena vcelku nenápadně, v krátké pasáži o bratru Jesperovi, jenž je hlavní postavou příběhu o sourozenecké lásce, na niž hrdinka vzpomíná s přídechem dávno ztracených emocí. Lze rozpoznat, že vztah k bratrovi bylo to nejdůležitější v jejím životě. Citová zdrženlivost rodičů a jejich poslušnost konvencím z nich vytvořily nelítostné a možná jen zdánlivě lhostejné osoby neschopné projevit lásku. Matčina oddanost Kristu má podobu až úporné horlivosti, náboženské povinnosti plní s takovým zaujetím, že život svých dětí a manžela vnímá jen zastřeně, jakoby z dálky. Denně sedává u klavíru a hraje, zpívá a skládá nábožné písně, cele odevzdaná Kristu, pro své děti téměř cizí – i ony pro ni. A kdesi nad tím nehybně tkví dědečkova sebevražda, otcova potlačovaná zuřivost a bezmoc, jeho nevyslovená láska k synovi.
Vypravěčka nepotřebuje pro své líčení hledat expresivní a emočně krajní polohy – skutečné prožitky a osudy jsou zde možná silnější než možnosti jejich vyjádření. Před nedávnem napsal Pavel Janoušek do tohoto listu, že próza nemusí být „překvapivá, zvláštní, šokující a převratná, jak to žádá trh s uměleckými atrakcemi“. Novela úspěšného severského autora tenhle postoj potvrzuje a ověřuje. Nedořečené pocity, lítosti i smutky – i silné milostné city zachycené v náznaku mohou v současné literatuře právě pro svou tlumenost a zastřené vyslovení přinést čtenářům hlubší zážitky. Výmluvným stylotvorným prostředkem je absence jména vypravěčky, přestože v mnoha dialozích je k oslovení příležitost. A pro bratra Jaspera je sestřičkou – oslovuje ji tak s něhou a vroucností. Ačkoli jsou si blízcí, jejich sny o vzdálených krajích jsou protikladné, dívka má představu cesty na Sibiř (bude cestovat transsibiřskou magistrálou, poznávat obyvatele apod.), Jasper touží jet do Maroka (do Španělska určitě ne, pokud bude po skončení občanské války vládnout Franco), kam skutečně odjel a v eufemistickém pojetí nábožné matky tam vlastně ještě je.
Vyprávění je převážně trpké, ale i něžně zasněné a humorné, například když dívka píše o bratrově levicovém přesvědčení z doby, kdy mu bylo sedmnáct a v chatrči na mořském pobřeží měl Leninovu fotografii (za nacismu se v pro Dány památném srpnu 1943 připojil k odboji). No pasaran, sestřičko, říkával. Setkání s rodiči po několika letech – nepochybně nadlouho poslední – je téměř beze slov a bez naděje na jakoukoli vzájemnou blízkost. „(…] a matka, která dlouho nic neřekla (…], vstala z křesla a zeptala se chladně: »Ty čekáš dítě?« – »Ano.«
»A můžeš mi ukázat snubní prsten?« Její modrý pohled se setkal s mým, podívala jsem se jí do očí, ale nebylo tam nic. »Jaký snubní prsten?« řekla jsem, ale ona neodpověděla.“
Děj autor uzavírá rokem svého narození. „(…] já byla tehdy strašně mladá, ale pamatuju si, že jsem si v duchu říkala: Tak, je mi třiadvacet a život pro mě končí. Teď mám před sebou už jen jeho zbytek.“
Jak moc se lidský osud autorovy matky shodoval s literárním vyjádřením postavy, čtenář netuší. Tu autorovu hořkost tam ale vnímá. Možná to je autorův „osten v těle“, jak o tom píše v jedné kapitole jeho vypravěčka. Je to něco velice tíživého.

Eva Škamlová

Per Petterson: Na Sibiř. Z norštiny přeložila Jarka Vrbová. Knižní klub, Praha 2013

No related posts.

Napsat komentář

*
Opište slovo z obrázku. Pro poslech slova klikněte na obrázek.
Pro poslech slova klikněte